Něco o pájení - část 2. - Výbava

V prvním díle mého malého seriálku o pájení jsem si dovolil popsati pár základních pojmů, se kterými se lze při pájení setkat. Na konci článku jsem slíbil, že se v tomto druhém pokračování podíváme na vhodnou výbavičku skromného kutilského pájecího koutku. Pojďte se tedy podívat na to, čím se můžete pro pájení vybavit a nabídnu vám i pár užitečných informací k samotnému pájecímu koutku.

Pájecí koutek

Pokud to s pájením myslíte vážně, pak je třeba si pro něj vyhradit příslušný prostor. Nedělám si iluze, že na svém pracovním stole máte vždy uklizeno a pořádek, ale páječka a těch pár potřebných serepetiček by mělo mít svůj vyhrazený prostor, prostě být po ruce. Je třeba vybrat takové místo, kde je dostatek nejlépe denního světla, dále též polohovatelná lampa, kterou si můžete nastavit tak, abyste si pohodlně osvítili pájené místo.

Není od věci, když je nablízku okno kvůli větrání, protože výpary z kalafůny sice voní libě, ale za čas z toho může pěkně bolet hlava, nehledě na výpary z různých jiných pájecích sajrajtů (tavidel). Při pájení doporučuji, ať už třeba sedíte nebo stojíte, mít hlavu orientovánu tak, aby vám výpary z pájení nešly přímo do obličeje do očí a nevdechovali jste je.

Umístění páječky záleží od typu páječky, jejího vybavení a vaší pravo- nebo levorukosti. Držák pro tzv. pero (rukojeť s pájecím hrotem) je obvykle součástí skříňky mikropáječky, čímž odpadá problém s bezpečným uložením pájecího hrotu páječky. U pistolové trafopáječky je potřeba dbát na dostatečný prostor kolem místa položení, abychom ještě horkým hrotem něco nepoškodili.

Zde bych si dovolil připomenout příhodu z práce, když kolega odložil pistolovou trafopáječku do šuplíku a zapomněl na ní. Za nějaký čásek bylo cítit, že se mu někde něco pálí, ačkoliv zrovna nepájel. Při pátrání po zdroji zápachu spáleniny si na horkou páječku v šuplíku šáhl a naštěstí se pouze velmi lehce spálil. Zjistil, že trafopáječku položil do šuplíku tak šikovně, že se stisklo tlačítko a páječka vesele v šuplíku žhavila nějaké papíry. Tenkrát jsme se tomu samozřejmě smáli, nicméně si z tohoto vezměme ponaučení, že je potřeba zachovávat elementární ostražitost a zásady bezpečnosti při používání páječek, aby nedošlo ke zranění (popálení) nebo škodám na majetku (tepelné poškození, požár).

Zde musím zmínit i používání ochranných brýlí. V profesionálních provozech, které jsem měl možnost vidět, se obvykle při ručním pájení používají povinně. Já jsem je popravdě nikdy nepoužil. Je to moje riziko a jejich použití nechám zcela na vašem rozhodnutí.

Důležitým prvkem výbavy je i dobrá podložka, která zabrání poškození povrchu stolu (nábytku) horkým hrotem páječky nebo pájeným předmětem. Vhodné pro tento účel je např. dřevěné kuchyňské prkénko, silnější kus plechu nebo třeba starší plochý talíř. Doporučil bych ještě tuto podložku mít podloženou rozprostřenou utěrkou nebo starým prostěradlem, drobné kapičky kalafuny prskající kolem při pájení mají docela slušný dosah. Ze stejného důvodu je vhodné při pájení zakrýt neuklizené předměty, které se nacházejí poblíž místa pájení - lepší, než je potom čistit od krupiček kalafuny, která na některých površích může zanechat trvalé flíčky.

Páječka

Jak jsem již v prvním díle nastínil, páječek se vyrábí celá řada typů v různých cenových relacích a každá má svůj vhodný účel použití. Důležitým faktorem je samozřejmě i objem vašich financí, který do toho hodláte vrazit, i zde však je možnost, že svoji pájecí výbavičku můžete doplňovat postupně.

Pistolová trafopáječka

Pokud hodláte pájet spíše nárazově, sem tam něco opravit, spájet pár klasických vývodových součástek dohromady nebo osadit jednoduchý tišťák, vystačíte si obvykle s klasickou pistolkou, jejíž název je odvozen od tvaru pouzdra. Ty se dají sehnat o výkonu 60 až 125W v cenách ve výši řádově stovek korun. Sám vlastním již letitou 100W pistolku, s tou už se dá zapájet i leccos většího. Při určitém cviku i velmi malé součástky, ale nezkušeným toto nedoporučuji. Obecně nejsou vhodné pro pájení velmi citlivých elektronických součástek. Jsou velmi vhodné pro operativní nasazení, např. rychlé opravy.

Všechny trafopáječky pracují na stejném principu - pájecí smyčka, což je vlastně kus drátu, se zahřívá průchodem velkého proudu dodávaného vestavěným transformátorem. Zapíná se tlačítkem na rukojeti, které se musí držet sepnuté po celou dobu práce. Kromě designu pouzdra-rukojeti se mohou trafopáječky lišit i způsobem uchycení pájecí smyčky. Ta může být uchycena pomocí šroubků nebo pomocí šroubovacích kleštin.

Pájecí smyčka se dá koupit již hotová, ceny jsou v řádu korun. Jde o měděný pocínovaný drát. Lze koupit i tzv. "věčná" smyčka, což je pokovený (nikl) měděný drát, která vydrží déle než běžná smyčka. Smyčky si můžete vyrobit i sami z měděného drátu příslušného průměru a délky.

Páječka typu pero

Tyto elektrické páječky se drží podobně jako pero, jen trochu větší :), odtud název - pájecí pero. Zjednodušeně jde o kovovou trubičku obsahující topné tělísko, obvykle bez možnosti regulace topného výkonu, na kterou se nasazuje pájecí hrot; to celé je přidělané k rukojeti, z jejíhož konce vychází napájecí kabel. Obvykle nemají vypínač. Dají se koupit o výkonu cca 25 až 100W, ceny se pohybují v rozsahu sto až patnáct set korun, dle výkonu a vybavení. Dělají se i na různá napětí, např. na 12V pro připojení k autobaterii, nás však budou zajímat ty na 230V. Dražší pájecí pera jsou vybavena termostatem pro alespoň hrubé nastavení teploty hrotu (cca 180-400°C), lze najít i pera s elektronickou regulací a displejem, jejich cena se však už téměř vyrovná slušné stolní mikropáječce, kterou bych upřednostnil.

Hrot může být u těch nejlacinějších per pevný, čili po jeho opotřebení vyhodíte celou páječku, nebo výměnný - zde je potřeba se při koupi ujistit, zda jsou náhradní hroty běžně k dostání. Výměnné hroty mohou být k dostání různých tvarů.

Pájecí pera o výkonu do cca 40W jsou vhodná pro jemné pájení tam, kde se pistolová trafopáječka nedoporučuje - malé nebo citlivé elektronické součástky, i SMD. Naopak výkonná pera okolo 100W jsou vhodná jako doplněk stolní mikropáječky pro pájení větších celků, kde již ta stolní nestačí tepelným výkonem. Sám vlastním 100W bagopéro pro pájení např. větších kovových dílů, akumulátorových článků, apod.

Stolní mikropáječka

Pokud hodláte pájet hodně, kvalitně a přitom i jemnou prácičku (malé nebo citlivé elektronické součástky, i SMD), určitě se vám vyplatí investovat do dobré stolní mikropáječky. Ta funguje na podobném principu jako pájecí pero. Rozdíl je v tom, že napájení i regulace teploty pájecího hrotu je soustředěno do stolní skříňky, ke které je pero připojené kabelem. Předností stolních mikropáječek je samozřejmě možnost regulace teploty pájecího hrotu (cca 180-450°C), obvykle integrální držák pera, dostupnost náhradních hrotů a dalších dílů, atd. Na trhu je celá řada mikropáječek od různých výrobců, s různým výkonem a stupněm vybavení. Zde vás musím odkázat na vyhledávače a specializovaná diskuzní fóra, abyste si o jednotlivých výrobcích/typech sehnali reference. Každopádně se dívejte po mikropáječce, která reguluje nastavenou teplotu podle teploty hrotu. Troufám si tvrdit, že do dvou tisíc se dá sehnat slušná mikropájka pro domácí použití o výkonu okolo 50W.

Obecně při koupi stolní mikropáječky bychom měli dávat pozor na pár věcí. Především na dostupnost náhradních pájecích hrotů a výběr jejich tvarů, dále na dostupnost náhradních dílů, mezi kterými je např. náhradní rukojeť, topné tělísko, propojovací kabel, atd. Dobré je, aby součástí skříňky mikropáječky byl držák pera. Často bývá součástí skříňky i miska na vlhkou houbičku pro čištění pájecího hrotu pera, ale osobně to nepovažuji za dobré řešení - při dotyku žhavého hrotu s vodou nasáklou houbičkou můžou poměrně velké kapky vody vycáknout kolem a při shodě blbých náhod i zatéci do skříňky; kromě toho mám zkušenost, že houbička je dost využívaná a je vhodné ji mít co nejblíže pájecího prostoru v separátní misce - ušetříte si zbytečné pohyby ruky s perem.

Sám používám již velmi letitou, ale stále spolehlivě fungující 50W mikropáječku ERS 50, která je k dostání určitě přes dvacet let - když ocituji populární nápis ze skříňky "Špongiu navlhčiť", každý paměťník od fochu hned ví, o co jde. Dostupné nejen cenově jsou i veškeré náhradní díly. Byť uznávám, že nevypadá tak efektně jako současné mikropáječky s LED nebo LCD displeji, nedám na ní dopustit.

Odsávačka

Odsávačka není pro začátek tak úplně nezbytně nutná, při běžné práci a troše šikovnosti se dá pájka do jisté míry odtáhnout páječkou. Jelikož však ty nejlacinější mechanické odsávačky stojí okolo stovky, není co řešit. Vyrábějí se jak v plastovém, tak i kovovém provedení, cena je v řádu desítek až stovek korun. Pro běžné potřeby je elektrická odsávačka dle mého zbytečný luxus. Sám používám plastovou mechanickou odsávačku s teflonovým hrotem a s funkčností jsem víceméně spokojem. Je jen potřeba dávat pozor na mechanické rázy, které může hrot odsávačky uštědřit odpájenému místu pod sebou, ráz pístu hnaného silnou pružinou prostě pevně neudržíte na místě. Z tohoto důvodu podkládám odsávané předměty něčím měkčím, druhak se dá zpětný ráz na odpájenou plochu eliminovat metodou DODO (DOdělej DOma) - teflonový hrot převlečete o něco delší měkkou silikonovou bužírkou.

Na odsávání pájky z malých součástí (SMD) není mechanická odsávačka příliš vhodná, často součástku nasaje celou :). Pro tyto účely používám pletený měděný pásek, který se prodává v kulatém ohebném pouzdru, někdy pod názvem odsávací měděný knot. Cena je v řádu desítek korun. Pásek je ještě chemicky upraven a využívá vzlínání cínu po jemných měděných vláknech pro odsání pájky.

Vhodné doplňky pro pájení

Houbička

Ať již vlastníte samostatné pájecí pero, nebo mikropáječku s perem, bez navlhčené houbičky na čištění pájecího hrotu se neobejdete. Hrot totiž čistíte prakticky po každém jednotlivém pájení. Houbičky se dají koupit samostatně nebo s nějakou miskou, případně kombinované se stojánkem-držákem na pero. Pro samostané pájecí pero i mikropáječku bych osobně doporučil pořídit samostatnou misku s houbičkou, z důvodů, které jsem již osvětlil výše.

Sám pro houbičku používám plochou skleněnou Petriho misku o průměru cca 12 cm, kde se pak hromadí opálený bordel a zbytky pájky z čištěného pájecího hrotu. Pájku pak separuji pro další použití a bordel jednoduše vymeju tekoucí vodou. Houbičku vlhčím tak, že ji nechám při lehkém promačkávání pořádně a celou nacucnout vodou a pak ji vyždímu tak, aby byla nacucaná, ale voda z ní sama netekla. Nedokonale zvlhčená houbička se zbytečně při čištění pájecího hrotu opaluje.

Stojánek pro pájecí pero

Jelikož držák pro pero je obvykle integrální součástí skříňky mikropájky, stojánek-držák si pořídíme, pokud vlastníme samostatné pájecí pero. Pokládat zapnuté pájecí pero někam na stůl je koleda o nějakou nepříjemnost.

Stojánek pro cín

Dají se též pořídit různé stojánky či zásobníky na cín, ale ty já považuji za změkčilost :), navíc dle mého nepraktickou. Jeden jsem kdysi k něčemu dostal, vydržel jsem s ním přesně půl hodiny, než šel do šuplíku. Raději mám kus volné rovné trubičky pájky, o kterou se nemusím přetahovat s nějakým bazmekem na konci.

Univerzální držák nebo svěráček

Při pájení jsou kolikrát dvě ruce málo. Z tohoto prostého důvodu je vhodné mít dalšího pomocníka, kterým může být univerzální držák na plošné spoje i s lupou nebo malý stolní svěráček. Tady asi netřeba nic popisovat, nejlépe to řekne obrázek.

Vhodné nářadí

Při pájení a vůbec práci v elektrotechnice příjdou k ruce především různé štípačky a kleštičky. Doporučuji vlastnit dvoje štípačky, jedny malé na součástky, tenčí dráty, apod., a jedny větší na silné dráty nebo lanka. Štípačky se dají při jistém cviku použít i pro oholení konců vodičů od izolace. Kleštičky doporučuji také dvoje, jedny s úzkými dlouhými čelistmi, vhodnými pro uchopení nebo justaci malých součástí, tvarování drátků, apod., a jedny větší ploché pro hrubší práci. Vhodné jsou i různé pinzety, zvl. když potřebujete přidržet a zapájet něco na špatně přístupném místě.

K dispozici je vhodné mít měkčí drátěný kartáček nebo třeba menší plochý šroubovák, kterým lze opatrně očistit hrubší napáleniny z pájecího hrotu nebo smyčky páječky.

Výše popsané doplňky či nářadí jsou k dostání v cenách řádově desítek až stovek korun, zvl. kvalitní nářadí není laciné.

Pájka a tavidla

Sice na posledním místě v tomto článku, ale v neposlední řadě ve významu musím také zmínit materál potřebný pro pájení.

Pájka

Pro naprostou většinu případů si dle mých zkušeností vystačíte s trubičkovou pájkou s tavidlem o obsahu cínu 63% a průměru 0,8-1mm. Pájím s ní jak součástky samotné nebo v plošných spojích, tak i barevné kovy (měď, mosaz, zinkovaný plech, apod.). Pájka se prodává obvykle ve špulkách o různé hmotnosti, nejběžnější jsou 250g balení. Dají se sehnat menší i větší, těch čtvrt kila je taková rozumná velikost za přiměřenou cenu, která nějakou dobu vydrží - dle vašeho pájecího nasazení. Můžete koupit olovnatou i bezolovnatou (ta je dražší), cena za 250g špulku je v rozmezí cca 160-250 Kč. Pokud se hodláte párat s malými součástkami typu SMD, není od věci mít pájku o menším průměru, okolo 0,5mm.

Tavidla

Nejběžnějším tavidlem pro pájení je kalafuna, která se prodává v plechových nebo plastových krabičkách s obsahem cca 30g kalafuny. Cena je v řádu desítek korun. Vystačí na velmi dlouhou dobu. Použitelná je pro pájení drátů, součástek, plošných spojů i některých kovů-slitin. Pro pájení kovů či jejich slitin existují též speciální tavidla, která se prodávají ve formě roztoků v lahvičkách s aplikátorem. Můžete tak koupit tavidla pro nikl, hliník, nerez, atd. Lahvičky o obsahu cca 30ml stojí v řádu desítek korun.

Doufám, že přečtení tohoto článku vám pomůže v získání jakéhosi přehledu o dostupném vybavení pro pájení a o cenových relacích. Současně jsem se snažil jednotlivé části článku doplnit o informace, co používám já a také o pár praktických rad, jak to používám. Pro bližší informace o aktuálně dostupných produktech a jejich cenách navštivte stránky specializovaných prodejců elektroniky, např. GM Electronic, GES, atd.

Obrázky v článku mají čistě ilustrační charakter a neberte je jako doporučení zobrazeného výrobku.

V dalším, již třetím díle tohoto seriálku, si řekneme něco málo o samotném pájení.

- Obrázky - GM Electronic, GES -

- Zdroj: GM electronic a další zdroje -